Noc bílá je... a měsíc sní
Nad horami a plání
sen bizarní, sen groteskní
o velkém milování.
Na stromech, jež jsou bezlisté,
slyš hovor povědomý.
– Máte mne ráda? – Zajisté! –
A dále šumí stromy.
Fragmenty sluch tvůj zachytí
a laskání a smíchy.
– Jste hotov pro mne umříti? –
– A zvlášť pro vaše hříchy! –
Tón nepřipouští pochyby,
tón lehký, vyzývavý.
A graciésní pohyby!
A svůdný ten sklon hlavy!
Noc celou v tiché pohoří
zní lásky plná slova.
Noc celou spolu hovoří
strašidla rokoková.
– Oh, moře vody blankytné,
jak neutonout –? – Díky!! –
Však sotva ráno zasvitne,
jdou lidé do fabriky.
Mdle oči hledí do rána.
Žáry ty dávno stydly.
Strašidla náhle zlekána,
prchají před strašidly.