Oh, oči, oči, které zvážily
a lehkým našly. Oči, oči kruté,
do prázdna kamsi tupě zabodnuté!
Krutější všeho, co jsme zažili!
Ó rty, ó rty, tak němé jako hrob!
Rty, které nekousnou, ni nepolíbí!
Kde chybí láska, náhle všecko chybí.
Poušť mlčení; v ní zajdu beze stop.
A ruce, ruce, které nechytí
už nikdy růže. Bezmoc jich je tklivá,
že z ticha výkřik do srdce se vrývá:
„Já umírám, že nelze umříti!“