Podzimní větry přišly, podzimní větry dují.
Málomluvný společníku, tak vás pamatuji.
Pokuřujete. Nemluvíte tuze.
Okolo šumí hovor, hlučí schůze.
Došumí hovor, uklízí se, mete.
Sedíte klidně. Pokuřujete.
Ne z apatie, zkoumati-li chceme,
jsou ústa němá. Oči nejsou němé.
Podzimní větry přišly, podzimní větry dují.
Málomluvný společníku, tak vás pamatuji.
Jste mrtev... vy, jenž kouřil němě, hleděl.
Vím to... A rád bych jedno k tomu věděl:
poslední pohled z očí vašich živých,
poslední slovo z úst těch mlčelivých,
poslední myšlenku. Zhas doutník. Čas je spáti.
Poslední myšlenku. – Leč tu bych mohl znáti.