A nikdo v krajině němé
v ústrety nekyne.
My se pamatujeme.
My ano a vy ne.
Vyšli jsme, dávno už tomu,
hodinku přede dnem
alejí kvetoucích stromů.
Ještě se ohlédnem!
Mizí nám kvetoucí alej,
je ptactvo usnulé.
Jdem’ v tichu dále a dále,
jdeme až do Thule.
Těch vzpomínáme tváří,
jež vám jsou neznámé.
A cosi jako záři
nad hroby vídáme.
V očarovaném lese
tak mnohý bloudil a kles’.
Nepamatujete se:
vyšli jste právě dnes!
Nepamatujete se,
vyšli jste v boží svět.
Vám jiná alej pne se,
vám voní jiný květ.
A kamkoli ať jdete,
krok světy objeví.
Jednou si vzpomenete.
Ne my už, ale vy!