A nezapírám, těžké byly chvíle,
dny zlé a horší večery.
Leč jako nikdy přišel těše, síle
dnes masopustní úterý.
Sem nezabloudí mumraj karnevalu,
je vážné ticho v cele mé.
Než, zbytečnost jsem poznal všeho žalu
ať přežijem’, ať zhyneme!
Přežijem’: v krásné vzpomínce se vrátí
okamžik mnohý zoufalý.
Zemřeme: život vše-li, co lze dáti,
jak bychom své vše nedali?
Otevru okno: noci van ať dýše
v předjarní, důvěřivý sen.
Řev opilých odkudsi z dálky slyše
u okna stojím opojen.