Teď chvíle právě trochu požvatlati:
o tom, co vtipné, o tom, co se hodí.
Ten obraz sice na kouzlu už tratí,
však promluvím přec o vzdálené lodi.
Včerejší úsměv schlad’ tam v nudu dnešní
a po palubě tančí osamění.
Teď přijdou ještě dnové bezútěšní
a potom jedno hrozné okamžení.
Stožár je zlomen, – cosi ještě výská.
Lodníci spiti – v posled vidí zemi.
Kapitán hledí teskně na skaliska
a složil ruce zamlklý a němý.
V přístavu loď ta nenalezla místa,
v ponuré plachty roztrhány výši.
Na cestu slední koráb už se chystá,
a rozumné jej opouštějí myši...