Jak nocí svatou závoj s nebes splývá
ten stříbrotkaný ze paprsků luny:
tak k výši hvězdné pnou se mého srdce,
té zlaté harfy naladěné struny.
A zazní jemně, jak v modlitbě svaté,
a ty lehýnce rozechvěné tóny
v obrazy vtělí průhledné se, vzdušné –
jak v budoucna tajemné visióny.