Zaplaš je, ty děsné chmury,
jež mou táhnou oblohou,
co mou duši černým křídlem
ovanuly – ubohou!
Zaplaš je, to dusných příšer
hejno, kol se rojící,
v žalných předtuch teskné stíny
duši moji halící.
Zaplaš je! kouzelným prutem
jak tknuto se rozletí –
zaplaš je! čarovnou mocí
zmizí hned – v tvém objetí.