Prostý dům jen, okenéčka malá,
a přec bych v ně stále, stále pozírala;
vetchý dům jen, střecha šindelová,
a přec pro mne zvláštní, zvláštní vnadu chová;
špatná střecha, již prorůstá mechem,
a přec mnohým, mnohým zatoužím k ní vzdechem.
Ba, ta špatná střecha drahou hlavu kryje,
a v tom prostém domě vřelé srdce bije,
z těch okének malých věrné oči hledí
a ty o mně také dobře, dobře vědí.