Mlhavý závoj mysl mou
nezralou obestírá,
jak těsný obal pučící
na jaře poupě svírá.
A jak se poupě rozvinouc
roztrhne roušku taje
a jasna slunka paprslek
ve kalich vonný ssaje:
tak mysl má se rozbují
a závoj temna zruší,
a v pravdy svaté pablesku
celou svou ztopím duši. –