Nuž – strojte mne do rubáše,
hrob již čeká přichystaný,
již na našem kostelíčku
vyzvánějí dvoje hrany.
Sem to roucho běloskvělé
ozdobené myrty skvostem,
a ten závoj mlhotkaný,
nepohřbím se v šatě prostém.
A tu věnce zdobu krásnou
propleťte mi vlasem rusým,
hrdě v ní chci čelo vznésti,
než jí věčně vzdát se musím.
Roucho mé je roucho hrobu:
mrtvoly ta bledosť v tváři,
ledový chlad v srdci mrtvém,
nuž – veďte mne ku oltáři!