Nuž strojte mne do rubáše,
čeká hrob mne přichystaný,
již na našem kostelíčku
vyzvánějí dvoje hrany.
Sem to roucho běloskvělé
ozdobené myrty skvostem,
a ten závoj mlhotkaný –
nepohřbím se v šatě prostém.
A tu věnce zdobu krásnou
propleťte mi vlasem rusým,
hrdě v ní chci čelo vznésti,
než jí věčně vzdát se musím.
Roucho mé jest roucho hrobu:
mrtvolina bledost v tváři,
ledový chlad v srdci mrtvém, –
– nuž – veďte mne ku oltáři!