Ve nitru svém svatou kdo jiskru cítíš
k božství až vzepnout ducha žhoucí let –
v něm neustaň, nechť zbouřen proti tobě
povstane jednohlasně celý svět.
A neustaň, nechť ďasů v lidském hávu
celé se peklo na tě vyrojí,
nechť cíle tvého božskojasné slunce
příšerných zastře mraků závoji.
A neustaň – nechť v nízkost strhnout svoji
chtí řeřavými tebe okovy;
o neustaň – nechť za tebou i vyslán
roj smrtonosných šípů jedový.
A jestli přec, zasáhnut střelou krutou,
ku zemi klesneš s křídlem zlomeným –
neodvrať ještě zraků s cíle svého,
jenž v výši září písmem plamenným.
Neustaň ještě srdce živit mroucí
tou žhoucí touhou – svatým zápalem
a neustaň – až zrak tvůj strhán shasne
a srdce pukne v stonu zoufalém! –