Nastala doba vzkříšení,
a vlastí čilý vane ruch,
a jeden žije v srdcích všech
volnosti, světla velký duch.
Ta naše mláď, bujarý kmen
nadějných květů, zdar tu jist,
s hrdostí národ patří naň –
já opadávám – svadlý list.
Tam bojovníci svobody
krvácí z sterých, tajných ran –
já pěji písně milosti,
a uchýlím se v lásky stan.
Tam zápasníci osvěty
pnou k výši v závod orlí let –
já hejčkám svoji dcerušku,
kolébka její můj je svět.
Kolébka její svět je můj,
úsměv její má odměna,
a vše kol sebe zabudu
ve bytosť její vhroužena.
Jen když nám padlým nad rekem
nová se zklene mohyla,
dím jí, až v matku dospěje,
by nové reky rodila.