Kdy přes život mladý žalu chmury letí,
jak na jarním nebi mráček kdy viděti –
jak blankytem jasným obláčkové bílí
lehýnce v dál plynou, kde se rozeptýlí.
Kdy však přes něj chmury temnokřídlé viny
táhnou, vrhajíc’ naň těžké svoje stíny –
bez zkázy se mrakové ti nerozplynou –
– běda – život mladý kdy zkalený vinou!