Odletěly písně moje,
jak to ptactvo o jeseni,
ba poznávám, že v mém srdci
není více jara, není.
Táhne zima v srdce moje
ve svém ledném, sněžném šatu,
v kraje lepší, láskohřivé
písně moje prchly v chvatu.
Divně jsem je šatívala,
ty své písně, drahé děti;
mnívali jste; že to purpur?
srdce krev vám bylo zřeti.
Divně jsem je zdobívala,
ký div, že si povylítly?
mnívali jste démanty je?
zoufalství to slzy třpytly.