Těš se, moje milá,
těš se na letnice,
tvoje máje bude
nejvyšší z vesnice.
Bude před okénkem
tvým se vypínati,
a na ní ohnivý
prapor lásky vláti.
Těšilo se děvče,
těšilo na svátky –
v tom však přišla vojna,
a s ní divné zmatky.
Zaplakalo děvče
v té přesmutné chvíli,
když jí na vždy s bohem!
přišel dáti milý.
Zaplakalo děvče
teskně na letnice,
když se porozhledlo
kolem po vesničce:
tu před každým domkem
stojí krásná máje,
na ní co krev rudý
prapor lásky vlaje;
před její však chyžkou
pusto, osmutnělo,
jako by tam ani
děvčete nebylo.
Zaplakala milá
a plakala leta,
když jí přišla zpráva,
po milém že veta.
Že probodnut klesnul
vojín meči třemi
a že pohřben leží
ve italské zemi.