Tak jsme se krásně rozešli,
jak jen se rozjít mohou
nejblaženější duše dvě
nebeskou pod oblohou.
A kol nás moře růžných snů –
ta stará lásky báje;
a tužeb hrdých, nadějí
čarovné, vzdušné ráje. –
Sešli jsme se; za krátký čas
jaká to změna s námi!
tak cize, chladně, nuceně,
jak bychom nikdy známi.
Ba: ten našeho blaha chrám
nad hlavou nám se sřítil –
a zapřít jeden druhému
musí, co prvé cítil! –