Kvapně běží mého žití kroky,
rychle se to blíží ku cíli,
mé však srdce truchle nekvílí,
před časem že v hrob klesne hluboký.
Lépe mřít, jak proud se rychlotoký
v moře vrhá, ve vod přesily,
než životem své jak nečilý
lučinami potok vléci kroky.
Lépe jest, kdy vichr u rozkvětu
růži zlomí, nebo v poupěti,
než list svadlý v smích kdy mrhá světu.
Volím žíti krátce – ale stkvěle!
blesk kdy jarou palmu rozdrtí,
pozatruchlí družstvo háje celé! –