Když si tě držím v náruči
bělounké, hebké ve plence,
v tvou tvářinku se zahledí,
jak druhdy v obraz milence.
Tak horoucně, jak zřela bych
nový zdroj žití vytrysknout,
tak blouznivě, jak chtěla bych
v ní ztopit se a – zahynout.
A jako z jeho zraků mi
budoucno sladké kynulo,
tak v tvé si čítám tvářince
své krásné, blahé minulo.