Je to divné lože,
postel naše chladná,
poduškou nám země,
a pokrývka žádná.
Ten vichr burácí
v vetchý krov nad námi,
jak by nás chtěl jeho
přikryt ssutinami.
Jen mé slzy žhavé
ve proudech se valí,
jak by naše chladné
lože zahřívaly.
Ba, v divném to loži
spočíváme spolu,
já v náruči mého
zoufalého bolu.