Kdy den již zašel za ty hory dálné,
a s ním přítomna žaly, strasti, boje –
tu před mou duší uplašenou žalné
budoucno mraky rozestírá svoje.
Budoucno temné, jako závoj vdovy,
truchlé jak její píseň rozželená –
nad manžela a dítek kdy se rovy
večerním nese vánkem rozechvěná.