Hoj, vy bouře, bouře mládí,
což letíte nad mou hlavou!
což sáháte v dráhu moji
rukou žhavou, rukou dravou!
Což ryjete blesků šípy
krvavé mi rány v čelo!
což bodáte v srdce moje,
jak by dokrvácet mělo,
že se chvěje v ňader hloubi
jak to ptáče uplašené,
v mrtvou poušť kdy orkán divý
perutí je lednou vžene.
Ach, to ptáče přece může
pod křídélko hlávku skrýti –
já však musím v přímé čelo
blesky vaše nechat rýti!