Tak mnohá jiskra, zárod ducha velka,
tlumena bídou uhasíná v málu;
tak mnohý démant neskonalé ceny
nepoznán leží povržený v kalu.
Po něm ta panská hrdě šlape lůza
a krvavě svou hnusnou šlepěj vbodne –
tu hlavu prázdnou, balón vzdušný vznášíc –
ve mnohé čelo diadému hodné.
Ba dobře šlape! vždyť by démant zleštěn
oslepil zraky v děsnou temnotu,
vždyť by ta jiskra mocným vzdmuta dechem
tu bídnou objasnila nicotu.