Slunko hřeje – jako v máji,
na palouku děti hrají,
to babička dobrá, milá,
na mezi se posadila,
smavě po nich bloudí zraky –
„vždyť dítětem byla taky.“
V zadumání před se zírá,
tajnou slzu děvče stírá:
kolem hoch – dá pozdravení –
děvče líčko ve plameni.
Babička to dobře spřádá –– –
– no – „vždyť byla také mladá.“
Za krásného jednou rána
kadeř věnci propletána,
babička na vnučky skráni
volá nebes požehnání;
slza zrosí její zraky –
– „vždyť k oltáři spěla taky.“