Tys v ní svých hledal obraz snů,
svůj něžný cit jí’s věnoval,
k ní ses co děcko přitulil,
v ní jen svůj zřel jsi ideál;
a ona tebou pohrála,
hled její jiné lákal,
tvému se bolu vysmála –
a ty – jsi pro ni plakal.
Tys bloudil kolem jako stín,
ve tváři tajný vryt tvůj žal,
snils o životě ztraceném –
a schůzkám jsi se vyhýbal;
děv pestrý kruh tě nejímal,
jich hled tě marně lákal –
mých slz jsi sobě nevšímal –
a pro ni jen jsi plakal.