Zde nejvyšší jest všeho meta,
zde duch náš orel odpočívá;
vše pod ním malicherné splývá,
jen slunce roste, k němuž vzlétá.
A v paprscích, jež žhavé metá,
se dálný obzor odekrývá,
kde tucha jeho zádumčivá
svůj klade ráj, jenž věčně vzkvétá.
Tu v snění pohroužen on tráví
a myslí o dnech příští slávy,
v něž naděj rozkvétá;
však nitro-li mu steskem práhne,
hned peruti své prudce vztáhne,
se k slunci rozlétá.