To z hrobu zaznívá
hlas předků,
zem pod ní duní, tvá,
ó slyš, hlas svědků!
Vše drahé žije v ní,
co nítí
v nás city národní,
světí vše žití.
Co s zemí jednotí
i vzájem,
co Vlast tvou hodnotí
a kouzlí rájem.
Z ní radost ssaješ blah,
mír v žalech;
s ní rosteš v toužných snách
i v ideálech.
Přísahy polnice
to zní ti,
přes mez a hranice
ji slyšíš hřmíti! –
Zni, písni, srdce žhni
a zapal,
za dar vem obětní
ten čistý zápal!