Ten sladký zvuk vám v hruď se smek’,
cítíte na své tváři
dech vlahý dávných vzpomínek,
planoucích v svatozáři.
Žijete svoji minulost
a dětství vám se vrací,
jako když přijde milý host,
dnů šeď se z nitra ztrácí.
A přijdou teskné rozpaky,
byli jsme my táž bytost?
tehdy jsme rostli v oblaky
a dnes? i jme nás lítost!
Pod střechu jak by rodinnou
jsme přišli z dálky, zdá se,
a nacházíme mladost svou
v její naivní kráse.
Tu chytne nás to za srdce,
proč v dál jsme zašli vlastně?
a vyznáváme přetrpce,
jen zde jsme žili šťastně!