Jak’s milovala je! vím, že bys chtěla
za cenu života je vykoupiti;
a roste bolesť, kterou srdce cítí,
jak za noc jednu vrásky tvého čela.
To byla slasť tvá, když jsi z práce spěla:
je tisknout k srdci, v ústka políbiti;
to byla zář, jež tkala se v tvé žití,
kde pusto bylo jak v noc, když se stměla.
Je mrtvo! výkřik zoufalý spí v hrudi,
tvá ústa němá, oku slza schází –
ne, neplač! cítíš, jak tě bída mrazí!
hle, kalným okem lačná kolem zírá;
ó potlač bolesť, která hruď tvou svírá,
ať děcko tvé se k žití neprobudí!