Hlas líbezný mě volal,
v poušť života zněl;
a já jsem neodolal,
jat za ním jsem šel.
Jak vůně vlál mi sladce
kdes z tajemných niv,
jak pel mi v srdce klad’ se,
nad lilií div.
Blesk čarovný šleh’ ve mě,
můj roztříštil svor
a vůli sklonil jemně,
můj přemoha vzdor.
Jako bych slepec z dávna
teď prohlédl v žas;
ó chvíle nad vše slavná,
tak vzešla’s mi v ráz!
Jako bych procit’ ze sna,
jenž utýral mne,
vše jas je, hudba plesná,
ráj, v květech když žhne.
Vše jako rosou zmyto
a bělostí skví;
let zašlých je mi líto,
stín, v duši jenž tkví.
Hlas líbezný mi volá
v poušť života, slyš!
plam srdce mého zdola
zved’ za ním se výš.