Až budu umírat,
tam před oltářem položte mě,
kam Jeho pohled, kam by pad’,
tam umírat, ó svatá země!
Tam život můj by svad’
jen žárem Lásky Jeho ve mně,
dlaň bílou prostře snad,
by duši znavenou, ach, zachyť jemně.
A pro lásku, jíž slyší srdce tlouci,
On v soucitu, Král všemohoucí,
ne, nepodlomí mojich nadějí.
Však duši, třesoucí se v jeho dlani
jak ptáče, zdvihne v božském usmívání
a k výsostem dvé křídel rozpne jí.