Tvá ruka obzory mi otevírá,
zřím sladkou pohádku, ó taj!
kdes za hranicemi až všehomíra,
jak fata morganu, Tvůj ráj.
Já dýchám vůni, jež se rozprostírá
v niv našich rozteskněný kraj,
je nevýslovná, tajemná Tvá Víra,
jež činí skutečností sen a báj.
Ach, Tvoje Láska odmocnila ve mně
vše, co-li rozkošného chová země,
mé srdce toužící jen Tebou stůně,
v Tvé záři mystické se zemdlen sluně
nic necením, vše Tobě dal jsem na pospas:
Ty’s Věčnost! v Tobě znik’ mi čas!