Ty’s vinný kmen, ó věčná Lásko žhoucí,
a v půdu naši kořen vrůst jsi dal,
ach, mezi naší vegetací mroucí
Ty v bohatství Svých květů jak jsi vzplál!
Ty’s vinný kmen a zraješ výhní vroucí
Své Lásky, jížto navždy jsi se vzdal,
jí slyším s Golgoty Tvé srdce tlouci,
kde křížem ratolest jsi rozepial.
Ty’s vinný kmen! a vzácnou révou Ty’s,
mé hříchy všechny hrozný její lis,
jenž krutou tíží hrozny její drtí.
Však pod jich tlakem otvírá se bok,
z kad vytryskuje božské révy tok,
jak divuplné „antidoton“ smrti.