Teď zkvetlo nebem tisíc lilií,
zahrady Boží neobsáhlé,
a nové zázrakem se rozvíjí
tak náhle, náhle;
ráj ztracený, kam není odtud cest,
kam chodí andělé z svých bílých Měst.
A ticho kolem zní jak hudba sfer,
již dálky do tajemna tlumí,
to archandělů křídel, zlatých per
let šumí, šumí,
a když se lilií svým křídlem tknou,
jak thuribula záři vydýchnou.
Už kvetou, kvetou do obzorů všech,
jich stříbrem zem je posypána
jak cesta vítězů, jenž půjdou v spěch
tu z rána, z rána
v průvodu andělů a každý bled
od bitvy příšerné, již s tělem sved’!