Moje srdce Tvoje vása,
v ní Ty sladký květ;
moje duše Tebou stůně,
neopusť jí hned.
Opojena Tvojí vůní
po Tobě se pne;
láska Tvoje proniká ji
víc den ode dne.
Zapomněla rozkoší všech
bázní tesklivá;
v bílé roucho milosti Tvé
jen se odívá.
Samotářka ve svém těle,
vzpomínkou se chví
na Tvé, Kriste, liliové
věčné království.
Umdlena je řadou roků,
dni jsou tíhou též;
po břehu se dívá věčném,
kde Ty panuješ.
Naslouchá v dál, zda tím tichem
hlas Tvůj sladce vzní;
a vše bolesti Tvé jsou jí
posli líbezní.