Je smutný večer! I v mé duši tmí se.
Ty sladké světlo duší, ach, Ty víš,
jak smutno je mi, Ty se neblížíš,
v mou bolest těžkou marnou touhu míse.
Dny vyvstávají jako hory lysé,
a život moře bouřlivé je spíš,
mé srdce, archa, marně pouští výš
jak holoubky své prosby: nevrací se.
V tu přebolestnou smutků mojich krisi
kéž rty své na lem Tvojí bílé řízy
jak Veronika přitisknouti smím!
Ne moc ať Všemohoucnosti s ní skane,
ni balsám Milosrdenství, ó Pane,
jen divem Lásky Tvé se uzdravím!