Ty stánek můj jsi, v Tobě odpočinu,
zde pěstí krvavou se chytnout nech,
můj život bouře byl a Ty’s můj břeh,
zde hlavu složím v mateřském jak klínu.
Tvé Milosrdí zastřelo mou vinu,
Ty vidíš úzkost jen v mých pohledech
a cítíš na Svém srdce mého spěch,
Ty, sladký Živote můj, zříš, jak hynu.
Jak nebe hvězdnaté Tvá Láska září,
s ní o mne Spravedlnost Tvá se sváří,
však vítězství, vím, Láska odnese...
Juž cítím, jak mně v náruč prostře se,
mne z prachu pozdvihne a šeptne: Synu! –
Ty’s stánek můj! zde sladce odpočinu.