Ó chceš? mé srdce ať jsou jesle Tvoje!
dřív po nich prostři bílé světlo Svoje
za měkké podušky, jak hedvábí:
ať Tebe, Jesulátko, přivábí!
Ó chceš? mé city, cherubínů roje,
ať rozzvučí se v sladké písní zdroje,
a stříbrných těch zvuků půvaby
ať Tebe, Jesulátko, přivábí!
Ó chceš? hle, ke kolébce Tvojí váži
svou duši, ať je mateřskou Ti stráží,
ať po víčkách Tě vroucně zulíbá.
Ó chceš? sem sestup v Lásky Svojí mdlobě,
hle, na pentlích Tě modliteb svých, robě,
v sny růžové tak dětsky zkolíbá.