Mou duši mateřsky ó na lokty vem
a k prsu přiviň, který krvaví,
má víčka přivři ve snu opojivém,
a rozkoš božská ať mne zaplaví.
Zdroj otevři, jenž zakrytý je divem
pod rouškou Způsob, Víry zástavy,
a nech jej trysknout v proudu konejšivém
v hlad touhy vydrážděné hlodavý.
Ó k Tvému ňadru přissáta ať pije
Tvé Lásky žáry, mléko mateří,
jež božskou krmí nesmrtelnosti je.
Hle, svatá Hostie, jež vyzařuje
jas bílý kol, plá v tichém zášeří
jak peníz, jímž se věčnost vykupuje.