Od chvíle blaha na klínu matky,
zašlého ráje dozvuku sladký,
na křídle touhy duch můj k vám slét
v to mrtvé moře věčnosti zpět.
Nořím se ke dnu, v okamžik krátký
bych zvednul z hlubin perly ty zpátky;
nad hlavou mojí burácí svět,
slyším proud jeho nad sebou hřmět.
Je mi tak úzko! nesmím vás vzíti
do proudu jeho v peřeje žití;
na chvilku jenom ať zdřímne zdlouha
na křídle snů svých u vás má touha;
pak půjdu šťasten v života vír,
v srdci svém nesa poklid a mír.