Žádný zázrak, zákon žití!
smrt ať, ale žádný zmar!
jen tak život můž’ být dar
Otce s nebes, srdce cítí.
Tolik krásy tebe kolem
a ty sám jsi nad zázrak,
přes zlo tolik lásky pak,
buď si soucitem či bolem.
Svět sám krásy vzácné dílo,
jež se pro zmar nestvoří,
zniklo-li, zas zahoří
větší v slávě, nežli bylo.
Vše zas bude, jen že krasší,
nepomine z toho nic,
nesmrtelné o to víc,
lásky pak, co srdce snáší –
Ať si jinak soudí kteří,
takové jen vzkříšení,
hodné Boha, srdce sní
v podvečeru, když se šeří!...