Vzduch krystal je; v něm slunce duhou hraje,
jsou jeden luzný květ ty dálné kraje:
co půvabů a kouzla na nich leží,
já poznávám jich sotva jen a stěží.
Šum klasu v poli, který zvolna zraje,
vln šepot, ptačí zpěv jsou plny taje,
a z lesa, který jara sny jim střeží,
v dál táhne vůně hluboká a svěží.
I v stráni netřesk bují jako loni,
hloh na břehu se stejně k vodám kloní,
i staré hnízdo skryté v šeru hvozdů
zas upravil si párek starých drozdů...
Duše má tím jara kouzlem spitá
sny staré v náruč svoji v slzách vítá!