Vstoupám do svatyně,
úsměv přejde rtoma;
jak to dýchlo vlídně,
cítím, jak bych doma!
Jak bych přišel z dáli,
tam, kde vír se vzteká;
jaký obrat náhlý,
vine náruč měkká.
Protírám si oči,
zvlhly od pohnutí;
noha k předu kročí,
táhne to a nutí.
Věřit nechce se ti,
že tak málo dělí
dva ty různé světy
a ne život celý!
Věřím stěží tomu,
žiji ještě v světě?
vrátil jsem se domů,
za mnou uzavřete!