Buď vítán, kníže, naše Praha jásá
a všecka Tobě vstříc se pozvedá;
radostí rozkvetla vše její krása,
věk „zlatý“ Karlův vracet se jí zdá,
neb Tebou, kníže, v města naše Pražská
Francie vjíždí sladká, naše láska!
Karlovy doby! dějin list náš skvělý,
kdo nevzpomněl by v mocném pohnutí,
jak k hvězdám slávu naši povznášely,
zda rozplývat se nás to nenutí?!
staletí slavných dech nás v Tobě ovál,
svět věří v nás, jenž o nás pochyboval!
Duch náš dnes jak by probudil se znova
v den Svobody jak a již, zdál se, has’;
to kouzlo vaše země v sobě chová
a vaše přítomnost je budí v nás;
dech Svobody jak znova by nás prodech’,
po vnitřních bojích, ó jak sladký oddech!
Nám přinesl jste víc než jenom víru,
i lásku Francie, bratrství zvěst,
v níž jediné dnes záruka je míru
a státu našemu lze růst a kvést;
kříž, jenž nás drtil, proměnil se v skvoucí –
po Bohu Francii buď dík náš vroucí!