Na nebi velký svátek je,
tam tisíc sluncí září;
to Svatých skvoucí průvod jde
před Boží dneska tváří.
Jdou Svatí a jdou Světice,
a konce jejich není;
jdou, palmy v rukou, pějíce
a slávou ozářeni.
Ti aureoly na skráních,
ti lilie zas v dlani;
ti roucha bílá jako sníh,
ti krev jak v rudém plání.
A v tvářích tolik blaha je
a v srdci tolik štěstí;
a všecko tady láska je,
co věčnost můž’ jí snésti. –
Ó srdce, jen se ztiš, ó ztiš,
tvá blaženost též jest ta;
to Kristova je sladká říš,
a chceš vjít? On je cesta!