Tisíce jisker vzduchem hoří,
tisíce perel padá zpět!
vzlétají jako holubičky
vždy nové hned.
Slyšíš tu hudbu tiše třást se,
tu harmonii tónů znít?
stromy své větve v klenbu vztáhly,
tu rozkoš pít.
Jakoby vůně rozlila se
zde po tisíci sladkých rtech;
jas slunce teče s listů stromů
až dolů v mech.
Duše má, k smrti zarmoucená,
ó vyjdi z těla, vyjdi ven;
snad najdeš konejšivé tóny
pro zašlý sen.