Lilije, lilije hýří tu bělí,
vždy nové vlny k nim ze temnot vběhnou,
rostou tak do dálek, do šíří lehnou,
nyní už hoří v nich obzor můj celý.
Kalichy sněžné se žárlivě bělí;
jak zlato, které až na dně si střehnou,
bleskne to vlnami, když se níž sehnou:
Ó moře, ó pole, ó sade stkvělý!
Prostředkem bílými, dlouhými lány,
jako stín vdechnutý, ze sluncí tkaný,
vznáší se Tajemný, žehnaje strany.
A pole vlní se, žene a běží,
jako když do dálek špinavých sněží,
vítězným postupem, Věčnost kde leží.