Já toužil vždy jen lásky po zázraku,
nic pozemského srdci nestačí,
ó matko! láska tvá, ať nejsladší,
přec lidsky jen mi hořela v tvém zraku.
Já nesměrnost chtěl, ať má ve svém znaku,
pro milované nebe cenit neráčí,
svou hlavu krásnou trním obtáčí
a přesahuje zem až do oblaků.
Tvá Láska je to, božský Chlebe bílý,
Tvá Láska, nad vše Bože milý, milý,
můj Ježíši, Tvá, která krví hoří,
té vzdal jsem se tak navždy a tak cele,
a nemohu-li horoucně dost v těle,
tu trpkou hráz ať Láska Tvoje sboří.