Tak jsme si to přisahali,
láska naše snubní kruh;
byť i hory na příč stály,
neoddělí, to dá Bůh!
Neoddělí ani věky,
neodloučí žádný čas;
nepřátel ať přijdou řeky,
najdou nás vždy podle vás.
A ty pásky, jež nás pojí,
ukujeme na novo;
máme „Bílou Horu“ svoji
a vy máte „Kosovo“.
Vaše sláva doby dávné,
naše není také lež;
máte-li vy Otce slavné,
máme svoje reky též.
Omládla v nás stará síla,
v kořenech se život hnul;
Slovanská, hoj, zadychtila
duše dobýt světa půl.
Podáme si věrné dlaně
přes Evropu k moři až;
do hvězd zdvihnem hrdé skráně:
Budoucí věk ten je náš!